Divoký trénink 16.3.2008
Můj poslední licenční trénink pro získání certifikátu jsem dnes běžela ve Slavětíně u Slavonic. Cesta se mi zdála nekonečná a v serpentinách ve Vranově jsem potupně vrhla v kufru zbytek včerejší večere. Panička byla nešťastná, že je mi špatně a bude po mě prý ještě chtít běhat. Ale to mě vůbec nevadilo. Jakmile jsem vyskočila na místě z auta, tak mi bylo zase dobře a zajímal mě už jen a jen střapeček, který pořád lítal kolem a já za ním nemohla. Tomu říkám trápení.
Ale po krátké chvilce po příjezdu "teta" Barča řekla Easy na start a já byla v tranzu. No tak honém ať už můžu běžet. A že tam ještě nebyl páníček s foťákem? To mě nezajímá. Já prostě běžím. A běžela jsem opravdu krásně i se svým parťákem. Šlo nám to objema moc dobře.
Netrvalo ani moc dlouho a přišlel na řadu druhý běh. Jelikož nám počasí moc nepřálo a začalo mírně pršet, tak jsme na staru stály hned celkem 4 psí slečny. Ale ani to pro takovou šikovnou placatku jako jsem já není přece problém. Páníček sice už byl na místě, ale v mé rychlosti vyfotil jen 1 fotečku, tak jí smutně přikládám. Fotografů bylo dost, snad se našel ještě někdo, kdo tu moji rychlost zachytil.
Chtěla bych tímto móc poděkovat všem organizátorům a hlavně "tetě" Barči, která kvůli nám všem ani nemá čas na svoje chlupatý čtyřnohý kluky. Ještě jednou moc dík za to všechno, co pro nás coursingový blázny děláte. Jen díky Vám se mohlu chlubit, že jsem již splnila podmínky pro získání coursingového certifikátu. :o)
