Vážany 29.3.2008
Dneska jsem s paničkou měla takovou malou premiéru. Takovou úplně jinou procházku jak jindy.
Jely jsme cestou, necestou, polem, nepolem a někde v dálce jsme dorazily k rybníčku brčálníčku, naštěstí ne za mlhou hustou tak, že by se dala krájet :o)..........podívat se na páničkův trénink do Vážan.
Bylo to moc pěkné a páníček byl též mile překvapen, neboť ani netušil, že přijedeme. No i když přijedeme. Já nejela. Já musela po svých. Panička se vezla, ale říkala, že ji bolí zadek. Tak to nechápu. Však kuknite, co měla za stroj. Úplně něco jinýho, jak má páníček v garáži. A strejda Leošek byl moc rád, že mě po dlouhé době mohl pomazlit a pochovat.
Od paničky jsem potom slyšela moc pochval za to, že nám ta cesta spolu tak krásně šla. Ještě jsem totiž nikdy neběžela u kola. A že mi to šlo. Jsem prostě jednička. A to jsem ještě doma honila páníčka na motorce, hrála s ním kopanou a honila létající talíř.
