Jdi na obsah Jdi na menu
 


Canisterapií se rozumí léčebný kontakt psa a člověka. Pes už svou přítomností dokáže vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. A o tom, že úsměv léčí není pochyb. Ale už dávno to není jen o radosti, kterou psi lidem přináší.

 

 

 

Canisterapie klade důraz především na:

 

-

 

 

 

řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních

 

-

 

 

 

působení na fyzické zdraví zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci

 

-

 

 

 

povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky

 

-

 

 

 

uplatňuje se zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze použít.

 

 

 

Podle zaměření dělíme canisterapii na:

 

·         aktivity za pomoci psa, kde se pomocí přirozeného kontaktu člověka a psa a zaměřujeme na zlepšení kvality života klienta a obecnou aktivizaci

 

·         terapii za pomoci psa, která je cíleným kontaktem, kde nasměřování a úkoly určuje odborník (fyzioterapeut, psycholog, speciální pedagog apod.) a canisterapie se tak stává podpůrnou metodou celkové rehabilitace klienta

 

·         vzdělávání za pomoci psů, kde pedagogové využívají pozitivní vliv psů na žáky se specifickými potřebami nebo jako součást zážitkové výuky

 

Oblasti působení canisterapie:
Canisterapii můžeme využít "de facto" ve všech oborech, na které si vzpomeneme. Samozřejmě za předpokladu určitého přizpůsobení se danému stavu a situaci. Tím je myšleno určité prostředí, stav klienta po fyzické a psychické stránce, přístupnost k práci, musíme přihlížet k různým zdravotním problémům, např. alergie, patologický strach ze psů apod.

 

1.

 

Socioterapie = léčba společenstvím

 

 

 

 

- problémové chování a vazby
- prevence agresivity a šikany

Příklady:  

 

dětská mozková obrna, drogově závislí, psychotici, klienti dlouhodobě ležící, poruchy chování, autismus - částečně, Downův syndrom - jen částečně, hyperaktivita, starší lidé v Domovech důchodců, hluchota + slepota + poruchy řeči - jen částečně

 

 

 

 

 

2.

 

Psychoterapie = léčba psychologickými prostředky

 

 

 

 

- uplatňuje se všude tam, kde jsou klinické obtíže způsobeny duševním stavem

Příklady:  

 

týrané a (citově) zanedbávané děti, epilepsie, hyperaktivita, dětská mozková obrna, poúrazové stavy, demence, Alzheimerova choroba, roztroušná skleróza, lehké mozkové dysfunkce

 

 

 

 

 

3.

 

Fyzioterapie:

 

a)

 

léčba fyzikálními metodami

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- prohříváním (v tomto případě animálním teplem)
- u některých nemocí nervového a pohybového aparátu

 

 

 

 

 

 

 

b)

 

léčba pohybem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- při potřebě iritovat pohyb, zvýšit pohyb, zlepšit koordinaci a tělesnou kondici

 

 

 

 

Příklady:  

 

epilepsie, dětská mozková obrna, úrazy, amputace, lehké mozkové dysfunkce, Downův syndrom, Alzmeimerova choroba, demence, roztroušená skleróza

 

 

 

 

 

4.

 

Speciální pedagogika

 

 

 

 

- speciální vývojové poruchy
- mentální retardace

Příklady:  

 

logopedie - všeobecně, zrakově postižení, hluchoněmí, lehké mozkové dysfunkce, dětská mozková obrna, cévně mozkové příhody a poruchou řeči

 

 

Popis jednotlivých zkoušek

 

 

 

 

Seznámení účastníků canisterapeutických zkoušek s ustanoveními zákona č. 246/1992 Sb.

 

 

Na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů a s vyhláškou 192/2004 Sb. o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu.

 

 

 

 

 

1.  Postoj psa k cizím lidem

 

 

Majitelé psů mezi sebou hovoří, smějí se, podávají si ruce. Psi jsou volně nebo na vodítku. Rozhodčí postupně pohladí všechny psy.

 

 

Hodnotí se – chování psa, jeho dominance, nesnášenlivost, bázlivost – z toho možnost vyplývající agrese. Pes nesmí napadnout člověka nebo jiného psa.

 

 

 

 

 

2.  Reakce na pach

 

 

Rozhodčí přistupuje k jednotlivým psům v oblečení, které je cítit některým z dezinfekčních prostředků běžně používaných např. ve veterinárních, sociálních nebo zdravotnických zařízeních.

 

 

Hodnotí se – reakce psa.

 

 

Důvod : Návštěv se účastní i ošetřující personál, který je v pracovním oděvu. Pes si může pach dezinfekčního prostředku spojovat s nepříjemným zážitkem u veterináře.

 

 

 

 

 

3.  Základní poslušnost psa

 

 

Pes není na vodítku. Psovod dává postupně povely – přivolání, sedni, lehni, zůstaň. Odejde od odloženého psa asi na 10 m a přivolá psa k sobě. Při povelu může použít nacvičená gesta i zvukový signál.Opakování povelu je povoleno maximálně 2x.

 

 

Hodnotí se - poslušnost a ochota poslechnout psovoda

 

 

Důvod : Pes by měl zvládat povely základní poslušnosti.

 

 

 

 

 

4. Zkouška dominance

 

 

Majitel dá do misky psovi trochu žrádla nebo pár psích pamlsků. Po chvíli mu majitel a pak i rozhodčí sáhne do misky a přidá či odejme pamlsek.

 

 

Hodnotí se – dominance psovoda. Pes musí úkon tolerovat, nesmí zavrčet, vycenit zuby nebo člověka napadnout.

 

 

Důvod : Při dobrém vztahu psa a člověka nesmí být problém sáhnout do misky.

 

 

 

 

 

5.  Vzrušivost psa

 

 

Majitel psa rozdovádí hrou, během, skákáním nebo hračkou. Na pokyn rozhodčího musí psovod hru ukončit a psa co nejrychleji zklidnit. Může použít hlasový nebo zvukový signál, nebo nacvičená gesta. Povel může opakovat maximálně 3x.

 

 

Hodnotí se – doba potřebná ke zklidnění.

 

 

Důvod : Psi se při hře mohou přestat kontrolovat. Psovod musí psa zklidnit a pes nesmí reagovat na další podněty ke hře bez povelu psovoda.

 

 

 

 

 

6.  Zachování klidu

 

 

a) ve skupině – pes prochází skupinou lidí. Všichni najednou ho začnou hladit, hlasitě se smát. Nečekaně někdo vykřikne, další upustí před psem berli, otevře se neočekávaně před psem deštník a někdo zvedne hůl, aby na něco ukázal.

 

 

Důvod : Při návštěvách, kdy dochází ke spontánnímu vítání může dojít k pádu berle, klienti do sebe strkají, aby byli co nejdříve u psa. Pes musí tuto situaci vyhodnotit tak, že se nejedná o výpad proti němu nebo psovodovi.                  

 

 

b) u jednotlivce – rozhodčí si klekne a začne hledět psovi přímo do očí, zatahá ho za uši, sahá mu na čenich, ocas a tlapky, strká do něj prstem.

 

 

Hodnotí se – u obou bodů reakce psa. Pes by měl zůstat klidný, může se však otočit, nesmí však z důvodu strachu utéci.

 

 

Důvod : při návštěvách dochází často ke kontaktu „z očí do očí“, klient se může neopatrným pohybem zachytit za srst psa, dotknout se blízkosti oka spod.

 

 

 

 

 

7.  Přímé setkání

 

 

Rozhodčí se na invalidním vozíku přiblíží zezadu k pomale jdoucímu psovodovi se psem. Chvíli jdou společně, pes vedle vozíku. Po chvíli se zastaví,rozhodčí  psa hladí, objímá a snaží se vyzvednout psa k sobě na klín. Malého psa může psovod na klín posadit sám.

 

 

Hodnotí se – chůze psa u vozíku a ochota a vstřícnost k mazlení. Pes nesmí z klína seskočit sám. Psovod musí poznat, kdy chce pes činnost ukončit.

 

 

Důvod : V běžném životě se pes málo kdy setkává s lidmi na invalidním vozíku. 

 

 

 

 

 

8.  Podávání pamlsků

 

 

Rozhodčí v podřepu napřed psa pohladí a potom mu nabídne pamlsek. Pes si ho může, ale také nemusí vzít. Záleží na psovodovi.

 

 

Hodnotí se – klid a opatrnost při převzetí pamlsku

 

 

Důvod : Nataženou ruku s pamlskem nesmí pes chápat jako projev útoku proti sobě samému nebo psovodovi a reagovat obranným způsobem.

 

 

 

9. Reakce na rychlý pohyb a nečekaný hluk spojený s pádem

 

 

Pes je veden na vodítku. Kolem proběhne asistent. Po chvíli proběhne znovu, zkříží cestu psovi, upadne a upustí tašku naplněnou rachotícím materiálem.

 

 

Hodnotí se – reakce psa na člověka, nečekaný hluk a zvládnutí momentu překvapení. Pes se může leknout, nesmí však na člověka na zemi zavrčet, vycenit zuby nebo zaútočit.

 

 

Důvod : U psů, kteří nepřijdou do styku s výraznějším hlukem, navíc spojeným s pádem člověka, může dojít vlivem úleku k agresivní reakci.

 

 

 

 

 

10. Nesení psa

 

 

Rozhodčí zdvihne psa ze země nebo ze zvýšeného stanoviště a nese jej asi 5 m. Předá psa další osobě, která úkon opakuje, potom ho předá psovodovi nebo ho postaví na zem.

 

 

U velkých a obřích plemen je pes položen na plachtu a společně ho přenáší dva až čtyři lidé na určené místo vzdálené asi 10 m.

 

 

Hodnotí se – klid psa při zvedání a přenášení.

 

 

Důvod : Při poranění se musí pes nechat přenést i cizími osobami. Jde vlastně o pomoc psovodovi s poraněným zvířetem, aby bylo zajištěno co nejrychlejší odborné ošetření.  

 

 

 

 

 

V průběhu celých zkoušek rozhodčí sleduje vztah mezi psem a psovodem. Všímá si intonace hlasu při práci se psem, zda psovod psa pochválí za dobře zvládnutou zkoušku, zda ho odmění pamlskem, zda pes poslouchá rád nebo ze strachu. Pozoruje také, zda pes nereaguje negativně na vztáhnutí ruky k pohlazení úhybným manévrem. Sleduje samozřejmě i chování psovoda. Jeho psychické zvládání zkoušek. Zda není psovod ve stresu, který by se negativně odrážel na psychice psa a na jeho výkonu. Kladně je hodnocen jen ten pes, který reaguje v jednotlivých zkouškách klidně, je poslušný a neprojeví agresivní reakci. U takového psa jsou zkoušky ihned ukončeny a z dalších zkoušek je pes vyloučen.