Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. 10. 2006

Německý boxer - jako plemeno moderní, kulturní - je poměrně mladý, jeho historie nesahá daleko před začátek 20. století. Je pokračováním vývoje dlouhé řady dogovitých, molossoidních plemen, z nichž k němu má nejblíže ANGLICKÝ BULDOČEK. Boxer, podobně jako řada jeho vývojových vrstevníků, je však až příslušníkem druhé vlny, vnukem pravých klasických molossů, představovaných anglickým MASTIFEM, NEAPOLSKÝM MASTIFEM nebo BORDEAUXSKOU DOGOU. ObrazekVětšina evropských dogovitých psů tohoto druhého pokolení je odvozena od mastifa a jeho pokračovatelů z jedné strany, od potomků převážně římských importů z Východu pak ze strany druhé. Ostrovní, britská linie se vyvíjela o poznání samostatněji, nezávisleji, zpětně pak ovlivnila i vývoj evropských dogovitých plemen, jejichž předchůdci byli nejrůznější honáčtí a řezničtí psi, souhrnně nazývaní německým termínem bullenbeisser, býkohryz. Ti zase byli potomky starších loveckých dogovitých psů, používaných k lovu velkých šelem a černé zvěře, jejich předky zase byli středověcí a starověcí bojoví, váleční i gladiátorští a lovečtí psi východního původu, čímž se kruh uzavírá. Na výstavě byli němečtí boxeři předvedeni poprvé v roce 1896 v Německu. Z dnešního pohledu šlo o jedince velmi nízké, malé a hrubé, více připomínající starší ty anglického buldoka, ponejvíce zbarvené bíle nebo s velkými bílými plotnami. Uši se již tehdy kupírovaly do špičky a neseny měly být vzpřímeně. Boxeři byli tehdy výrazně nižší, jen 45 - 55 cm. Německý boxer je sice plemenem pracovním, zvládajícím úspěšně služební výcvik, povahou však zůstal veselým, hravým společníkem. Dokonale se přizpůsobil i životu ve městě, v bytě, a to natolik, že již není vhodné umísťovat ho celoročně mimo dům.